

SMEČKA:
HODNOST: BETA

ELEMENT OHNĚ
VROZENÁ MAGIE: ILUZE
Among
The Wolves

Phantom Koru no Kagame, nebo také démonským jménem Elestercias from the Islands of shadows and death. Preferuje jako sestra ovšem své jméno. Stejně jako u jména sestry se nenechte zmýlit. Phantom je sice v překladu přízrak, ale v jazyce jejich rodné země je to jiné jméno pro stvoření zla.
Stejně jako jeho otec má v sobě démona.
Svá křídla má po matce
Rohy zdědil po dědečkovi.
Narozdíl od jsestry kontrolu nad svým tělem nemá plnou, ale démon se ukazuje jen při boji.
Na jedno oko s onou jizvou je slepý. Od sestry by byl skoro neroznatelný. Vlk co je nezná je často rád zaměňuje, hlavně v podobě démonů.

"Projevování citů je jen ukázkou toho, jak slabý člověk je. Stačí se zamyslet nad tím, jestli je to opravdu potřeba. Bez citů a různého omezení se jedině člověk rozvine. Byli jsme stvořeni jako stvoření bez citů a tak také zemřeme, nehledě na to, že jsme vojáci posláni do války bohem. Každé chování má logické vysvětlení, které může chápat jen daná osoba. I za slabou osobou se může skrývat silný příběh, který vysvětluje někdy více než samotná slova. Když někdo zemře také jej nevrátíme do života, ani když je to naše jediné přání. Když zemře někdo emočně tak nemá ani cenu se jej pokoušet vrátit." Ano, někdy i za silným a krvavým příběhem může být osoba zničená v koutku duše tak moc, že se musela začít chovat chladně jen v žáru bitvy a zuřivosti toho všeho, i přes to, že v jejím srdci je jen bolest. Tenhle případ se stal u téhle postavy, postavy která byla za svůj život tak moc psychicky týrána, že se pocity a všechny lidské emoce skryli někam do hloubi její duše když se vydala bojovat, kam přes duši bojovníka nikoho nepustila. V bitvě se chová chladně tak, jak by se od něj chtělo emocím kladným projeveným jinak než v bitvě se nebránil. Byl naprogramován tak, aby ho nikdo nemohl porazit a on plnil jen rozkazy lidí, kteří k němu měli přístup. Dříve vraždil bez emocí, byl chladným vrahem, který se k vám přiblížil a probodl vám tou tupou holí klidně hrudník, však na co by si špinil tlapy? Začal se chovat na dvě strany mince, které se doplňují jako jing a jang. Jedna by nemohla být bez druhé, ani kdyby se je snažil sebevíce rozpojit. Proč se to vlastně tak moc změnil? Více bych vám mohla napsat v minulosti, která je jen větším rozvinutím povahy. Phantom je jako květina, která nasála do svých bělostných okvětních lístků něco, co neměla a to jí donutilo změnit barvu, je něco co stvořila lidská krutost a nutnost se chránit. Je to pouhý zvrácený experiment lidské snahy stvořit dokonalou zbraň bez citů, která se na jejich povel vydá vraždit miliony lidí jen kvůli tomu, že je znuděný.
Je něco jako Alenka v říši divů, která pořád hledá východ z kouzelné země bolesti a žalu, který se v něm ve skutečnosti skrývá, musel se zabavit koníčky, které nikdo jiný nečekal. V jednu chvíli měl naprosto dokonalou povahu, kterou milovala každá žena v jeho okolí a pak jakoby někdo cvaknul neviditelným spínačem a z dokonalého elegantního a přesto statečného vlka se stalo něco, co se všem dokáže vysmát a dokonale je ponížit. Nehledí na to, kdo je jeho rodina a byl by schopný zradit bez problémů i toho nejbližšího, který by mu ještě zbýval. Někdy to může vypadat jako by se pořád hledal, přeci jen život je pouhým a prostým hledáním, které nikdy neskončí a i po své smrti se člověk v několika seti pocitech a chováních v sobě pořád hledá. Nedá se nikdy určit skupina povahy s přesností takovou, že by na někoho člověk mohl ukázat a říct, že zrovna on je určitý typ a tak to je přesně u Phantoma. Tajemný jak hrad v Karpatech a jeho chování se pořád mění, jako by si sám se sebou hrál hru na to, jak hrozný ještě může být, copak jej to baví? Je to opravdu nutné? Aby jsme ho pochopili, musím vám tu říct několik věcí k té jeho nové bitevní povaze, nebo povaze kterou má na odpálkování různých věcí od zlých lidí, která se otáčí jako kolovrátek běžného života, který všichni tak důvěrně známe, nemám pravdu? Kdyby se někdo chtěl chovat jako tenhle muž, tak musí být hlavně chladný, nic na sobě nesmí nechat znát, přeci jen i sebemenší záchvěv emoce je pro něj špatný, přeci jen si hraje na krále poker face, který chce svým chladným chováním zranit všechny okolo sebe, ale pozor! Tohle zranění on může udělat ještě úplně jinak, přeci jen nač se uchylovat jen k jednomu způsobu? Lidi můžete zranit tolika způsoby a ještě je při tom sledovat jako by nebylo nic zábavnějšího a věřte, že pro něj není! Přeci jen miluje se koukat na utrpění cizích lidí, které zrovna nemusí působit nožem nebo nějakou jinou provedenou fyzickou bolestí, přeci jen kdo by u sebe chtěl nosit nějaké různé přírodní věci jen na to, aby vám je mohl hodit do očí? Ano, i ten největší psychopat snad netahá u sebe na každém kroku a pořád u sebe ony věci, i když u něj se tomu člověk může divit. Jak tedy jinak dokáže týrat lidi, kromě toho, že do nějaké části jejich těla zabodne drápy? Ale musím jí pochválit, praktiky s drápy s ostřím již nějakou dobu nedělá, přišlo mu to již moc zbytečné, raději se bude drápy a takovými věcmi jen bránit. Ublížit vám může velice lehce a přeci jen tím, že každý máme dar řeči a omlouvám se těm, kteří ho nemají. Umí si totiž během chvilky o vás udělat několik poznatků a pak zaútočit tím nejhorším způsobem. Většinou útočí na city a pak až na vaší mysl, která něco nemůže pochopit, však ne vždy je postup stejný, někdy může začít již rovnou od mysli, tedy to jen pokud máte nějaké ty psychické problémy.
Většinou se snaží působit tak, aby mu někdo nemohl ublížit, ale přeci jen i když ho něco zraní jeho city tak to na sobě nenechá znát, jedná pouze pod někým, proto se někde nedokáže udržet bez někoho, kdo by mu rozkazoval, potřebuje nad sebou cítit autoritu jinak se bude chovat úplně hrozně namyšleně a ano, to je taky jedním z bodů. Je opravdu dost namyšlený a jeho ego je snad přes celý nekončící vesmír, čili by se dalo říct, že planeta země je v jeho egu a ostatní triliardy galaxií tam spadají taky. Nikdo a nic ho nedokáže to jeho ego srazit, tedy dokázal by, ale musel by být opravdu hodně autoritativní a nenechat se od něj zviklat a zničit, jak to má on v oblibě.Chová se jako král, které by patřil jeho svět a každý by ho ještě musel poslouchat, což je docela blbé, jelikož on zase musí poslouchat někoho. Pokud není po jeho tak začne dupat a bude se chovat jako malé dítě, které nedostalo svojí oblíbenou hračku, se kterou by si mohlo hrát do doby, dokud by jej neomrzela. Někdy si však hraje na takového toho diktátora a pokud se nestane přesně jak chce, tak je schopný jít i přes mrtvoly, aby to dostal a mohl si s tím chvilku hrát, přeci ne všechno tomuhle ledovému králi vyhovuje. Pokud se chová vyloženě takhle chladně, tak se u něj nedočkáte jiné než sarkastické mnohdy ironické odpovědi, to by nebyl on, kdyby nevymyslel nepravdivou nebo pravdivou, ale opravdu hodně ironickou odpověď, ve které by se vlastně vysmál vaší ukrutné blbosti a ještě vám znechutil celé ptaní na nějaké otázky do dalšího života. Pokud mu někdo něco provede, tak se tak dlouho žene za pomstou dokud ten dotyčný neprosí na kolenou o milost a on se mu může smát, jak ubohý je. Ano, je opravdu hodně mstivý, stačí jedno špatné slovo o něm a máte nepřítele na celý život, který vám to nějak vrátí pokaždé, když vás uvidí a nebude se bát toho, že tam okolo jsou nějací lidé, přeci jen on je král, on může vše. Tedy takhle to aspoň funguje v té jeho mysli a to, by se dalo brát jako vysvětlení všeho, co kdy udělal. Nikdo nemůže být lepší než on a proto zastává názoru, že je opravdu nejlepší z celé skupiny. Pokud o něj projeví zájem nějaká ta kočka, tak se o ní začne taky zajímat, přeci jen to by nebyl Phantom, aby se nezačal zajímat o toho člověka, co se o něj zajímá. Vlastně Phantom je někdo, kdo se chová i normálně. Je to vlk, který se raduje z každého dne, ve kterém nepřijde o nějakého blízkého člena, za kterého by byl schopný položit svůj život. Nehledě na veškerou bolest, kterou ve svém životě zažil se snažil vždy chovat dobře a tak, aby se k nikomu neotočil zády, i když to bylo těžké tak se snažil nemračit, přeci jen pro něj je každý další den božským darem, ale pak přijdou dny, kdy se ani on nechoval dobře. Ale i přes to všechno na své tváři měl pořád úsměv, aby nezatěžoval ostatní, přeci jen pro něj přátelé jsou jako jeho vlastní rodina.
Je to samec, který si jde za svým snem a snaží se vyhýbat překážkám a když se mu nějaká nahrne do cesty, tak se jí snaží vyřešit nějak normálně a logicky, nechce mít ještě více problémů než měl vždy, kvůli tomu, že již od dětství trpí různými záchvaty emocí, vlastně emoce neumí nějak různě vyjadřovat. Vlastně je to jeho porucha, kterou si on drží v tajemství. Pokud se mu někdo svěří s nějakým tajemstvím, tak může čekat, že i u něj zůstane. Nerad říká ostatním věci cizích kočkách, ale když ho o to někdo poprosí tak se může strhnout, aby to ten určený co nejdříve věděl. Vždy miluje srandu a snaží se ostatní okolo sebe bavit, i když někdy byl hrozně nemotorný a pořád se musí těm svým kouskům smát. I když na boj je velice obratný, přeci jen to se přepne do jiného typu. Nedělá mu problém si ze sebe udělat srandu a pak energeticky vyskočit na nohy a jít zase životem dál. Jako každý člověk se snaží být co nejvíce energický a takový, aby se s ním lidé nenudili. Vždy se snaží vymyslet něco nového a pokud se s někým spojí do týmu, tak se je snaží dovést k vítězství, a když prohraje tak nevěsí hlavu a nasadí na svojí tvář ten jeho speciální úsměv a jde utěšovat další, nejvíce ze všeho nenávidí, když někdo v jeho přítomnosti je smutný nebo již rovnou brečí. I přes svou půvabnost a elegantní pohyby se snaží působit tak moc obyčejně, aby nevypadal nikdy jako něco více a člověk o něm mohl říct, že je jen ubohým člověkem jako několik set dalších. I když byl někdo sebevíce těžší tak on je vytrvalý a snaží se jej co nejvíce poznat a odhalit v něm tu úžasnou osobu, kterou zajisté byl. Ve vztahu je vždy ten milující a proto jej vždy ještě více ničí, když vidí nějakého člověka, který jej nemiluje a necítil to k němu nějakou dobu v tom jejich vztahu. Vždy se snaží působit moudře tak, aby se na něj mohl někdo vždy obrátit s čímkoliv a zeptat se ho na to, co si o tom myslí. Podpory se u něj člověk taky mohl dostat a nikdy netratí důvěru v člověka jen tak, přeci jen když se k něčemu takovému blíží, tak to onomu člověku řekne, to by mu jeho pravdomluvnost pěkně vrátil. Vlastně Phantom může působit jako takový ten typ daddyho, kterého stále více a více mladých koček vyhledává. I když se to nezdá, tak je dobrým kocourem s velkým srdcem. I když nikdy nemiloval a nedokázal to ani říct, tak má v sobě velké srdce. Jen v boji je hrozná mrcha.

Rodokmen:
Otec: Valkerian Koru no Kagame
Matka: Celestiales Des Glaciem Ignis
Sestra: Catherdance Koru no Kagame
Catherdance a Phantom. Dvě vlčata, co se mohla narodit do nejhorší společnosti. Sic nerozdělitelní od sebe, ale to jim udělalo jen velké problémy. Jejich otec Valkerian byl vlkem, se kterým se nikdo nechtěl pouštět do křížku, každý kdo je ze smečky potkal se jim již od útlého věku klaněl. Dva budoucí temní vládci. Temné ostrovy přeci jen mělo rádo málo lidí. Catherdance to ubližovalo docela dost, zatím co Phantom se cítil úžasně ve středu pozornosti. Jenže i přes tenhle všechen vliv otce na ně měla vliv matka. Ta nenáviděla pohled na své děti jak se trápí a krčí pod hrozným stínem otce. Začala jim taky ukazovat různé způsoby života. Phantoma to naštěstí zachránilo než se stal úplnou kopií svého otce. Jejich matka byla vlčice podřadného postavení, skoro jako každá vlčice v téhle smečky. Byly jen nástroji na zplození malých vlčat. Mnohdy se stávalo, že pokud samice nebyla dost „Kvalitní“ tak byla zabita hned v prvních měsících života. Jen málo jich tudíž přežilo až do dospělosti. Pokud bylo nějaké zranění či nějaký incident ve smečce, tak za to byla potrestaná první samice, kterou alfa viděl. Phantom byl však inteligentním vlčkem a chápal, že tohle by se nemělo samicím dělat. Svou sestru měl raději než vlastní život. Proto se za ní možná jednou postavil, když na ní chtěl otec hodit jeden ukrutný trest. „Nech jí být, přeci bys neublížil vlastní dceři!“ Sykl na otce a zavrčel po něm. Jeho srst na zádech se ježila v algoritmech jeho vlčení. „Co si takhle dovoluješ na mě mluvit?! Sice si můj syn, ale i ty se přede mnou musíš klanit!“ Začal na něj řvát Valkerian. Tohle možná fungovalo na jiné, ale Phantom se jen pousmál. „Jednou budeš svůj hřbet hrbit přede mnou! Proč bych to měl dělat teď já před tebou?!“ Zasmál se. Vlastně se vysmál vlastnímu otci do očí. Nečekal však jedno. Kapky krve dopadli na zem a on pocítil hroznou bolest na jednom z očí. „Pořád mi budeš odporovat?! Pořád si budeš hrát na to, že si víc než já?! Teď poklekni!“ Bylo to poprvé, co se mu do krve nahrnul adrenalin. Démon v něm se uvolnil a on už ani o sobě nevěděl. „Myslíš si, že každého baví poslouchat ty tvé řečičky?! Si jen ubohý vlk otče a tak to zůstane!“ Valkerian nikdy nečekal, že mu někdo bude odporovat, po tom co jej vlastně udělal na jedno oko slepím. Hlavně nečekal, že to bude jeho syn. „Nech našeho otce, bratře!“ Ozvalo se a ze stínů vystoupila další osoba. „Catherdance?“ Zeptal se překvapeně Valkerian. Nikdy nikdo netvrdil, že ta zlá osoba v něm bude navždy. Vlastně se občas objevila, s každým pohlazením svých dětí nebo milého slova o nich. „Jak si dovoluješ se tu ukázat sestro?!“ Zavrčel Phantom. Okolo nich se rychle seběhnul hlouček vlků. „Hoďte je oba do klece a dejte jim obojky!“ Rozkázal Phantom. Nikdo se k tomu ovšem neměl. „Slyšíte?! Já jsem vaše nová alfa!!“ Zařval naštvaně. „Dělejte co říká.“ Zamumlal Valkerian. Ostatní vlci tedy kývli a dostali oba dva do klecí. Cat na tom však byla lépe než otec. Tu chtěl mít Phantom u sebe. Brzy se dozvěděla o tom hrozném plánu co měl, vyhlásil válku Garmadonům. Jejich úhlavním nepřátelům. Začal se pomalu spojovat s vlky, kteří byli jako on, což Cat děsilo ještě více. Když nadešel konečně den bitvy, tak věděla, že tohle jejich smečka nevydrží. Musela nějak diplomaticky zasáhnout. Jako ta lepší část svého bratra si konečně vymyslela plán. Vlastně její plán byl dokonalý. Vtrhla doprostřed bojiště jako uragán. „Phantome?! Notak!“ Jako by se bitva zastavila. „Garmadoni, Věční lovci, Fabiáni…všichni! Nemyslíte si, že takhle bitva je akorát zbytečná? Bratře, nedělej stejné chyby jako náš otec Tím, že zničíš ty, kteří vadili našemu otci ze sebe lepšího člověka neuděláš.“ Phantom sklopil hlavu a pomalu přešel ke své sestře. „Vždy jsem chtěl být silný jako ty. Jenže asi to nikdy nezvládnu.“ Povzdechl si a pak se podíval na duhovou vlčici co k nim šla. „Myslím, že tvá sestra má pravdu. Jestli chcete, tak vaše spojenectví přijímáme.“ Usmála se na ně vlčice. „Myslím, že se na tom musíte dohodnout s naším otcem.“ Řekli jednohlasně. Tomu se zasmáli. Konečně zavládl mír a dvojčata mohla vycestovat do světa. Spojeni runou spojenectví, aby i když budou nějakou náhodou daleko od sebe, tak se budou moc najít. Oba dva stejní jako zrnko písku. Každý v sobě měl svého démona. Každý měl na jednom svém oku jizvu a každý měl polovinu srdce patřící tomu druhému. Přeci jen, ti dva se od sebe jen tak nerozdělí, i když teď následuje další část jejich příběhu mimo domov.
