SMEČKA:
HODNOST: -
ELEMENT VODY
VROZENÁ MAGIE: VYVÍJENÍ VELKÉ FYZICKÉ ZDATNOSTI
Among
The Wolves
> Oberon je vlk s jasně bílou, sněhovou srstí a modrýma nebeskýma očima, Pod nimiž má modré znaky na srsti, které končí někde u jeho čumáku. Uprostřed čela má modrý krystal, který mu pomáhá ovládat jeho magii a držet ji pod kontrolou.
> Jeho srst je opravdu mohutná a proto může působit jakou koule chlupů. To však neznamená že vypadá tlustě, srst pouze násobí jeho mohutnost.
> V pravé podobě křídla nemá, nenarodil se s nimi. Naučil se kontrolovat svou elementární magii a křídla si dokáže vytvořit za pomocí blesků. Nemá je pořád.
> Má jakousi potřebu žvýkat veškerou zeleň kterou najde, ať už jde o drobné rostlinky, trávu nebo keříky. Když má chvilku - nikdy neodolá.
> K boji využívá elementární magii, ale raději se snaží vše vyřešit diplomaticky, aby nemusel použít násilí.
> Další ze zajímavostí je jeho přehnaná citlivost a plachost na světlo. Dlouho mu trvá než si na slunce přivykne... díky tomu ho nemá rád a příjemnější jsou pro něj stinná místa kam slunce nedosáhne a tma.
> Velice rád se učí novým věcem a má opravdu dobrou paměť. Pamatuje si i ty nejmenší prkotiny, kterých nakonec dokáže velmi dobře využít, když ovšem chce.
> Miluje ovoce.
> Bojí se samoty.
Oberon je velice složitá a pozoruhodná osobnost. Občas vám přijde, že je čitelný jako otevřená kniha, ale jindy bývá samotným chybějícím kouskem hlavolamu. Popravdě je těžké vycházet s někým jako je on. Oberon je jako sněhová bouře, jednou je klidný, opatrný, jeho vnímání a cit k ostatním je pro něj mnohem podstatnější než jeho vlastní pocity, ale jindy je tak rozhořčený nenávistí ke světu, že ubližuje i těm které miluje. On sám je znám právě pro svou klidnou a chladnou povahu, je tedy vskutku těžké ho vytočit. Avšak je znám i svým tvrdým přístupem k povinnostem. Oberon je ale hodně hravý, často dokáže působit až perverzně. Jeho na první pohled milý vzhled je ale v rozporu s jeho silou, každý by si řekl že někdo s tak slušným vychováním, by nedokázal ublížit nevinnému. Možná to tak vypadá, ale není tomu tak. Umí být rázný i tvrdý, když chce a někdo mu k tomu dá podnět. Zajímá se o lidi o které se zajímat chce, i o ty, kteří jeho samotného nemusí, vždy si najde způsob jak se k nim dostat, protože je velice lstivý a přesvědčivý, je těžké vědět co se mu hodní hlavou a ještě těžší je zjistit důvody jeho činů.
Nerad se utápí v problémech, snaží se na ně nemyslet ale někdy se stává, že to nejde. Na své problémy vždy zůstává sám. Nikdy by nikomu nedovolil znát své slabosti, jelikož moc dobře ví, jak lze toho využít. Drží se spíše samoty než-li kolektivu a vyhovuje mu to, i když je v hloubi duše společensky zaměřený. Chladný, půvabný ale pln citu, tak se pro všechny jeví, pokud ho nepoznají blíže. Poté mohou poznat i jeho děsivější stránku, kterou blízkost až tak nezajímá. Herecký výkon totiž zvládá na jedničku. Dobrotivost mu však nelze vytknout. Ač se to na první pohled nemusí zdát, jeho obětavost je obrovská. Nejen že je ochotný pomoci i úplně cizímu vlkovi, ale i jeho věrnost je obrovská. Oberon je v hloubi duše hodný, společensky založený tvor, i když se zpočátku tváří jako přesný opak.
Pro Oberona je důležité zachovat si chladnou hlavu a klidnou povahu, jenže ne vždy je to možné. Jsou chvíle kdy sám kypí zlostí a jedná nerozvážně a zbrkle. Mívá často problémy udržet sám sebe, což mě přivádí k dalšímu z bodů, který by jste o něm přeci jenom měli vědět. Ocitnete-li se mu někdy tváří tvář, Oberon má i své druhé já, které se u něj vyvinulo vlivem událostí v minulosti. On sám se snaží tuhle svou stránku potlačit, ale nutno podotknout, že nad ní vyhrává takřka minimálně. Tohle Oberonovo já jedná naprosto chaoticky a jsou to chvilkové stavy, kdy nerozlišuje přítele od nepřítele, jediné co ho v tu chvíli zajímá je bolest, utrpení a zoufalství všech okolo. Je to ten stav, kdy sám o sobě neví. Většinou se nevrátí do původního stavu, dokud nedokoná co začal, což může být velice problémové. Proto není radno ho vytáčet nebo dokonce štvát.
Když chvíli pominu jeho chování a zaměřím se na jeho duši, zjistíte že je milujícím romantikem, který je ochotný, vstřícný a především velmi tolerantní. V mnoha věcech a chvílích je velice kreativní a to i což se týká využívání jeho schopností. Oberon je typ nekonfliktního vlka, pokud mu nedáte vyložený důvod k tomu aby vás nenávidě. neupadnete s ním do hádky ani nějakých chvilkových sporů. On je zkrátka chápavý a někdy se vám může zdát, že až příliš. To však neznamená že by si neuměl vydobýt svoje, to mu jde velice dobře, ale stačí mu na to jeho pouhá přirozenost, nežli zloba a násilí. Jistě si řeknete, že je takový ten typ na pohodu a svým způsobem máte i pravdu. On sám se rád zapojí do konverzace a upřímně vyjádří svůj názor. Ona troufalost mu také nechybí. Lze mu k povaze připsat kapku egoismu, sebevědomí má totiž i když se to nezdá, až až.
Oberon se narodil do smečky jako třetí nejmladší syn. Svou matku nikdy nepoznal - zemřela dříve, než si ji byl schopen vůbec zapamatovat. Vyrůstal tedy se svými dvěma staršími bratry a otcem Palladiusem. Jejich otec o matce nikdy nemluvil a starší bratři měli zakázáno se o ní jakkoli zmiňovat. Trvalo dlouho, než mu vůbec bylo dovoleno poznat pravdu. Jejich smečka byla v minulosti napadena a protože jediný kdo měl křídla byl otec, byl matkou donucen odletět s vlčaty do bezpečí zatímco obětovala svůj život pro rodinu. S těžkým srdcem se o vlčata musel postarat a tak se usadily v horách. Hory nebyly zrovna bezpečné a počasí k nim také nebylo zrovna příznivé, proto bylo přežívání v horách hodně obtížné a to pro celou smečku. I když už ji Palladius za smečku příliš nepovažoval. Stal se zapšklým, otupělým vůči emocím a začal být na své potomky čím dál krutější. Zpočátku to byly jenom nadávky, ale později jeho zloba a vztek ke světu přerostl natolik, že je fyzicky trestal za jakoukoli opovážlivost. Oberonovi se chování otce nelíbilo, ale protože byl nejmladší, jeho slova neměla žádnou váhu. Hodně často se s otcem dostával do potyček a často končil zbitý jako pes. Jeho starší bratři se ho ale nezastávali, místo toho se přidali k jeho šikanování a následovali chování otce. Z obou vyrostli krutí a zvrácení vlci, vedeni v čele otce a Oberon je jenom tiše poslouchal a bál se jim oponovat. Proto kráčel tiše s proudem a vždy odkláněl hlavu stranou před chováním jeho rodiny, kterou pomalu začínal nenávidět.
Byly mu tři roky, končila krutá zima a pomalu nastávalo jaro. Všude kolem byly už jen zbytky sněhu a ledu, jenom na horách se stále držela nehezká zima. Oberon měl stále svou hlavu, nehodlal se nechat zviklat rodinou, nechtěl být k ostatním krutý, nelíbilo se mu, když viděl strach v cizích očích. Chtěl pomáhat, patřil mezi ty hodné a i když ho za to rodina nenáviděla, ze začátku neměl to srdce je opustit. Ne že by jej to už několikrát nenapadlo, ale nechtěl být tak ubohý a otočit se k ni zády. Snažil se tedy domluvit svým bratrům, ale byl vždy označen za slabocha. V těchto letech se u něj také probudila jeho elementární magie. Zjistil že jeho živlem je voda a nadšený se běžel pochlubit otci. To se však neukázalo jako nejlepší nápad, jelikož toho hodlal využít a brzy započal jeho nepěkný trénink, při kterém svého vlastního syna několikrát málem přizabil. Oberon netušil proč se to děje, proč se jeho otec tolik změnil, nebýval takový a čím dál více mu bylo jasné, že už mu není pomoci.
Byly mu čtyři roky, stál nedaleko útesu a sledoval svého otce, který vrčel na jendoho ze starších bratrů a snažil se jej shodit z útesu. Začalo to hloupou hádkou o zajíce, o kterého se otec nehodlal rozdělit, přestože byla ulevena někým jiným. Došlo to tak daleko, že v záchvatu vzteku hodlal zabít jednoho ze svých synů. Oberon netušil co má dělat, chtěl bratrovi pomoci ale bál se postavit vlastnímu otci. Čím déle přemýšlel, tím byla situace horší... netušil co má dělat. Nechtěl nechat bratra zemřít. Místo hlasitého vrčení se rázem ozvalo zakňučení, když se Palladius otec sourozenců zakousl jednomu z nich do tlapy. Situace se opravdu vyhrotila. Brzy se do toho pustil i druhý bratr, který se snažil otce odtáhnout pryč, uklidnit ho protože neměl jasnou hlavu. Nikdo z nich nechtěl věřit tomu že by to udělal, že by zabil jendoho ze svých vlastních synů. Jak moc se všichni z nich mýlili...
Dospělý vlk se prudce rozběhl a udeřil do svého syna, který klopýtl. Stačilo tak málo a letěl by dolů z útesu, pod kterým se tyčila divoká, rozvodněná řeka po tak kruté zimě. Nechtěl zemřít, bál se a prosil své sourozence o pomoc. Oberon to sledování už nevydržel a rozhodl se zakročit. Prudce vyběhl proti otci a zakousl se mu do zátylku. Jeho kousanec však nebyl tolik hluboký aby mu nějak moc ublížil. Byl odkopnut stranou a musel odskočit před tím, když se po něm otec ohnal ostrými tesáky. Okamžitě se rozběhl k bratrovi, kterého chytil za kůži na krku aby ho vytáhl nahoru, to se mu také povedlo. Jeho bratr se urychleně vyškrábal na rozklepané nohy a otočil se na Oberona. Věnoval mu dlouhý vděčný pohled, než ho prudce odstrčil. S vytřeštěnýma očima sledoval pohrdavý pohled jeho bratra, kterému právě zachránil život. Nečekal že ho shodí. Teď si připadal hloupě, byl naivní, v jejich rodině přeci nebyla tolerována slabost, kterou prokázal tím... že ho zachránil. Cítil vítr v zádech a okraj skály, která se neustále vzdalovala. Padal dolů, padal do rozvodněné řeky, která se stane jeho pohřebištěm. Brzy už na tomto světě nebude, zemře sám, bez přátel, bez rodiny... a nebude nikdo, kdo by si jej pamatoval.
Hluk, zpěv ptáků, zima a bolest... To bylo to první co ucítil. Líně otevřel své oči, ani se mu nechtělo. Chvíli netušil co se stalo, kde je a kdo je. Všechno ho bolelo, cítil se vyčerpaný, byl na pokraji svých sil a tak brzy zase ztratil vědomí...
Probudil se o pár hodin později. Krajina byla zakrytá mlhou, která se vznášela nad temným lesem. Ležel na břehu rozvodněné řeky, byl špinavý, na těle měl několik ran a jeho bílá srst byla pokrytá bahnem. Trvalo mu, než se rozvzpomněl. Než si uvědomil co se stalo a než mu vůbec došlo, že to přežil. Musel omdlít když spadl do rozvodněné řeky, která ho dostala až sem. Netušil však kde je a umíral hlady, byl zraněný... trvalo dlouho než se vyléčil, než si byl schopný něco ulovit a tak vyžíral mršiny, které nalezl po cestě. Nechtěl zemřít, nechtěl se vzdát, měl štěstí a druhou šanci – moc dobře to věděl.
Uběhlo několik měsíců, Oberon se dal konečně do pořádku a už nepřipomínal hromádku neštěstí. Jeho optimismus se mu vracel, byl však stále smutný, byl sám a samoty se bál ze všeho nejvíce. Jeho rodina jej zradila, nemohl se na nikoho spolehnout. Když potkal nějakou smečku, byl beze slov vyhnán, vyštván a varován že jestli se vrátí, zabijí ho. Ztratil zájem o život, bloudil bez cíle, toulal se a hledal... Co ale hledal? To sám nevěděl, že by smečku? Přátelé? Rodinu? Mohl jen snít... dávno přestal doufat a brzy i hledat. Když krajinu zahalila zář měsíce a oblohu pokrylo tisíce hvězd, toulal se po lesích, po polích. Přes den spal, lovil a opět pokračoval ve svých bezcílných cestách. Jednou snad najde to... co potřebuje k tomu, aby byl zase šťastný.
